Někdy se nic děje,
pes zaklepackou na dveře
Slunce poctí svojí návštěvou půdního arkýře
prostě rozněžnělý lány knížete Pozitiva
a bláto, bláto odmyslet …
Někdy se něco neděje
kukátkem z prstů na Prosek nedohlídneš
a při myšlenkách na červen máš v sobě zimník
Nikdy se nic a někdy se taky něco,
Ale i tak…
porouchanej Kočkorád Samota ještě nedokřepčil
v košili z proutí .
3.2.2012
V ranním polosnění
v hodině mezi vlkem a vlkem,
pendulum Chuchelec- Gruzyň
Praha ubíhající za okny je hypnagogická šelma,
mýtus vkořeněný hluboko do orné půdy času,
JSEM
zaklíněný po kolena ve sněhu a hlíně,
kašpar noci hledající místo kde spočinout
v hodině mezi vlkem a vlkem
pod křídly zrcadlících se ptáků z oceli.
Sem tam se někdo ztratí,
v ulicích toho divokýho města
chodníky nad tim jen vzdychnou,
a dál sténaj pod náporem času
četníci pak v ulicích nějakou dobu,
drtěj kulový železo mezi zubama
a plivou ho po nevinnejch lidech,
který před nima nezdrhli dost rychle
jasně že z toho sou všichni nervózní,
až maj pohledy tak vostrý jako svoje kudly
neni to totiž žádná sranda v tomhle divokym městě,
kde Slunce praží na střechy z vlnitýho plechu
a starej bodrej hokynář Maximo,
ten co má svůj krám na rohu
skrejvá už měsíc ve sklepě mrtvolu tý malý holky,
kterou všichni ty policajti tak moc hledaj
sem tam se někdo ztratí,
v ulicích toho divokýho města
chodníky nad tim jen vzdychnou,
a dál sténaj pod náporem času
…
Projekt Mindfuck
